Musím se vám přiznat, že vlastně počítače nebyly tak úplně moje volba. Já jsem to ani tak nechtěla dělat, ale moje maminka mi řekla, že u nás v rodině všichni pracují s počítačem a všichni mají takové zaměstnání, kde se právě ve většině případů věnují počítačům. Jenomže já jsem tohle dělat nechtěla, já jsem vždycky chtěla být zdravotní sestra, jenomže když jsem takhle viděla ten nátlak u nás v rodině, jak všichni mě, tak nevědomky, ale i vědomě nutili do toho, abych šla na nějakou školu, která se hlavně věnuje počítačům a ekonomice, tak jsem nakonec neodolala. Nešla za svým snem, tak jsem se s tím smířila.
A oni mě jednoduše donutili, abych šla studovat ekonomickou školu, ale řeknu vám, že potom mě to začalo docela dost bavit, takže jsem byla ráda, že jsem tam šla. Jakmile jsem ale byla ve třetím ročníku střední školy, tak vám říkám, že to šlo se mnou z kopce. Šlo to opravdu hodně dolů, a to hlavně kvůli tomu, že jsem vůbec nerozuměla počítačům. Samozřejmě, že takové základy jsem měla. A to, co zná dneska už asi každé sedmileté nebo šestileté dítě, tak to už jsem měla také. To je logické. Samozřejmě, že umím pustit film nebo nakupovat online anebo si něco objednat.
Tohle už umí každý, ale abych se dozvěděla více informací, jako je například informační technologie a podobně a další složité věci, tak to bych byla na omylu, opravdu tomuhle nerozumím. A vážně nechápu, jak třeba někdo může zjistit, kdo byl na tom počítači anebo co tam dělal? Já vím, že je tam nějaká historie a že někteří internetoví profesionálové se v tomhle vyznají. Třeba, že umí vymazat historii počítače. A vymazat to také už umím, ale že bych třeba uměla udělat vlastní e-shop a nebo webové stránky, tak na tohle mě vůbec nikdo neužije. A tohle jsem právě měla ve škole umět na střední škole. Tak jsem si řekla, že pokud tohle nezvládnu a budu opakovat ročník, tak samozřejmě z této školy odejdu a půjdu na zdravotní školu. Tak jsem zvědavá, jak to nakonec celé dopadne.
