Jak filmové adaptace ruinují knihy
Nejprve je třeba si uvědomit, že kniha a film jsou dvě úplně odlišná média. Zatímco v knize lze velmi dobře popsat například myšlenkový proces dané postavy, ve filmu to bez vnitřního monologu, jaký známe například z anime, nejde. Na druhou stranu některé knihy mají poměrně dlouhé části popisů postav či lokací, kdežto ve filmu je stačí jednoduše ukázat.
Je tedy jasné, že ne všechny příběhy, které se hodí pro jedno médium, se dají dobře přepracovat do druhého. Klasickým příkladem zde může být nechvalně známé zpracování sci-fi románu Duna z 80. let.
Jelikož filmy, na rozdíl od knih, mají obvykle určitý limit délky (zpravidla kolem 2 hodin), je většinou nutné knihu před zpracováním poněkud „osekat“. To znamená odebrat postavy a části, které nejsou pro hlavní děj až tak podstatné. Tím se ovšem může zcela ztratit původní smysl knihy. Zde je dobrým příkladem Nekonečný příběh. Ano, film sám o sobě je skutečně vynikající, ovšem jako adaptace se nepovedl, neboť úplně změnil hlavní poselství příběhu. Sám autor knihy se od filmu distancoval, a nechtěl být uveden v titulcích.
V dnešní době se rozmáhá opačný nešvar – udělat z jedné knihy více filmů. Toto je typické pro již zavedenou značku, kde je jisté, že diváci do kin půjdou. Zde je naopak nutné si postavy a scény přidávat, což opět často změní celý tón originálu. Za příklad mohou sloužit sedmý díl Harryho Pottera, který ač kratší než pátý či čtvrtý díl, byl rozdělen do dvou filmů, nebo Hobit. Kniha samotná je tenčí než například Společenstvo Prstenu, navíc s podstatně jednodušším dějem, avšak byla rozdělena na tři filmy.
Toto převádění knih do filmů má však ještě jeden neblahý následek, a to ten, že zbavuje především mladé lidi nutnosti číst. Proč bych měl strávit několik večerů nad knihou, když se můžu podívat na film a vyjde to nastejno? Mají pak pocit, že znají klasiku, protože přeci viděli filmové zpracování. Není proto divu, že málokdo z dnešní mládeže přečte více než stostránkovou knihu jen tak, pro pobavení a pro ten příběh. A to je škoda.
Knihy totiž nerozvíjejí jen slovní zásobu a podvědomě i znalost gramatiky a pravopisu, ale i fantazii, neboť čtenáře nutí si v duchu ona místa a postavy představovat podle popisu autora. To je důležité především u dětí.
Proto neváhejte, otevřete knihu, a pokud si zajdete na film, vnímejte ho ne jako adaptaci, ale jako samostatný, jiný příběh.