Umělá inteligence – Může nás ovládnout?
Podle jistých teorií bylo v tomto ohledu cílem člověka vytvořit stroj či technologii, která by byla inteligentnější než on. Toto předsevzetí ale nese jistá rizika, před kterými varoval nejeden fyzik, vědec či prostý člověk.
Začněme u nedávno zesnulého Stephena Hawkinga. Tento nadprůměrně inteligentní muž, který byl po většinu svého života kvůli chorobě připoután na vozík, prohlásil: „Umělá inteligence by žila vlastním životem, sama by se stále rychleji vylepšovala. Lidé, které omezuje pomalá biologická evoluce, by tomu nedokázali konkurovat.“
Hawking tuto myšlenku představil světu po vynalezení nové technologie, která by mu umožnila rychleji snímat jeho řeč, a pomohla mu tak lépe mluvit. Na jeho argument navazuje i ten od vynálezce Elona Muska, podle jehož názoru se umělé inteligenci postupně přestane líbit sdílení planety s lidskou rasou a rozhodne se ji zneškodnit.
Biochemik a spisovatel Isaac Asimov dokonce sepsal několik děl, která popisují průběh vývoje umělé inteligence a zvažuje možná rizika. Nechybí zde ani znázornění apokalypsy, která podle některých není vyloučena.
Nils Lenke se svou organizací zkoumá způsob, jakým spolu stroje dokáží komunikovat, a zjišťuje, jestli jsou schopny samovolně pracovat, myslet a jednat. Nejděsivější na tom je to, že i když se jeho tým skládá z odborníků prověřených dlouholetou praxí, nejsou si stále jisti, oč tu přesně běží. Je prý také velké riziko, že pokud by moderní technologie byly nasazeny například do lékařských oborů, mohly by snadno udělat chybu, která by měla tragické následky.
Abychom ale nekončili depresivně, má umělá inteligence samozřejmě i řadu výhod. Vymoženosti jako sekretářka, lednice, auto či celý dům už v dnešní době nejsou ničím překvapivým. Ano, posuny v umělé inteligenci jsou sice působivé, nesmíme však zapomínat, že všechno by mělo mít své meze. Z minulosti totiž už dávno víme, že i ta nejmenší chyba může změnit osud lidstva navždy.